Birell Grand Prix Prague 2019

Jak jsme již několikrát psali, velmi rádi se účastníme závodů, které mají atmosféru, které jsou zážitkem a které nás mohou někam posunout. Děláme sport pro radost a pro jakýsi těžko vysvětlitelný dobrý pocit, který každý kdo jednou nějaký závod absolvoval, dobře chápe.

Pražská Grand Prix se řadí mezi tradiční běžecké podniky, to dokládá fakt, že letos se vyběhlo do pražských ulic již po čtyřiadvacáté. Zároveň se jedná o jeden z největších, nejslavnějších a nejrychlejších městských běžeckých podniků na světě na trati 10 km. Důkazem je aktuální ženský světový rekord z loňského roku a spousta TOP 10 časů běžecké historie.

No a na takovém podniku jsme samozřejmě nemohli chybět, stejně jako dalších 11 tisíc běžců. Ve startovním poli se objevilo 71 národností a nechyběla světová ani česká špička.

Takové závody se běhají za odměnu. Předsednictvo se rozhodlo odměnit naši vítěznou smíšenou štafetu ze Zlínského půlmaratonu. Kvarteto ve složení Milan Trlica, Kateřina Trlicová, Martin Janíček, Kateřina Janíčková doplnila externí členka Eva Jakubkovičová.

Přípravy na závod samotný byly velkolepé. Jelikož předseda Martin Janíček naordinoval všem (kromě sebe) cíl překonat osobní rekord.

Přijeli jsme den dopředu abychom se aklimatizovali na velkoměsto. Hlavní cíl pro první den byl registrace, tisková konference. Nejtěžší se nakonec ukázalo udržet morálku týmu, protože Praha nabízí spoustu mimosportovních lákadel. To se povedlo tak napůl. Někteří členové týmu se stačili nepěkně přecpat (předseda). Naštěstí se nikdo neopil a plná břicha nás nakonec donutila k brzké večerce.

V závodní den se tak vzbudili všichni jako rybičky. Po ranním strečinku jsme jeli na běžeckou snídani do pekařství u Antonína, to už je taková tradice. Tam se bohužel situace z pátku opakovala, někteří členové psychicky nezvládli plné regály voňavých buchet, citronových chlebíčků a jiných pochutin a opět došlo k hrubému porušení životosprávy. Předsedu jsme tak museli násilím odvléct, jinak by večer neodstartoval. Zbytek dne jsme strávili regenerací na Václavském náměstí a v jeho těsném okolí, kde bylo též shodou okolností umístěno zázemí závodu.

Jak se blížil začátek závodu stoupala i zdravá nervozita. Počasí bylo dosti proměnlivé, místy pršelo. Start hlavního závodu na 10 km byl v 19:30. Před tím již proběhl čistě dámský závod na 5 km, kterého se zúčastnilo několik tisíc žen i dívek.

Poslední plácnutí a objetí a už jsme řadili do našich startovních koridorů, které jsou přiděleny na základě nahlášeného času. Takže zatímco Milan se zařadil do řady A po bok keňanů, Eva se zařadila do řady E, než odstartovala tak nejlepší už byli v půlce trati.

Startovní výstřel zazněl, počasí se nakonec ustálilo a příjemná teplota a vlahý vzduch naprosto vybízeli k raketovému tempu, spoustu závodníků, tak lehce mohlo přepálit začátek. Navíc podél trati stály tisíce fandících diváků, to povzbuzování a závodní atmosféra vám nedá vydechnou, musíte neustále běžet naplno. Jak to dopadlo, kdo přepálil tempo a kdo dosáhl cíle vytyčeného předsedou?

Milan čas 37:26, osobní rekord, prohnal spoustu profesionálních běžců, v cíli vypadal spokojeně a už se těšil na pivo.

Martin 42:54, osobní rekord, na trati se nepozvracel a v cíli už se těšil na jídlo.

Kačka Janíčková 46:30, osobní rekord, ujala se vedení ve své kategorii v seriálu Run Czech, už se těší na slavnostní vyhlášení v hotelu Hilton.

Kačka Trlicová 52:44, osobní rekord, v cíli přespurtovala bývalého ministra pro místní rozvoj Cirila Svobodu, důkaz ve fotogalerii.

Eva Jakubkovičová 55:14, osobní rekord, předběhla na trati suveréně nejvíc běžců z celého startovního pole.

Není divu, že v týmu zavládla euforie. Strečink a regenerační výklus, proto proběhl v známém hudebním klubu Lucerna Music Bar. Za zvuku diskotéky v rytmu osmdesátek a devadesátek. A strečovalo se až do rána.

Tak to vypadá, že máme nový oblíbený závod. Ted už se těšíme na náš domácí Valachiarun, kde se představíme v plné formě i složení.

SPLŠ